Jdi na obsah Jdi na menu
 


Když Amarillem místo kulek, sviští Múzy...

26. 2. 2016

                                                                        

VERŠE PSANÉ V SMS

            

Ráno
Umlčte zvony co znějí mi v uších,
zhasněte lampy já ještě chci spát,
krev bije mi ve spáncích hlava mi hučí,
tělo mé bezduché, chce tiše umírat.

* * *
Slunce se opírá do korun borovic
a vítr ten hudebník tu krásu provází,
já navzdory roční době ležím si v jehličí
 a dívám se kolem jak jaro přichází.

* * *

A už je tu zase, den jarem vonící,
všechno je hezčí, tak nějak třpytící,
dívám se kolem a hmouřím si očima,
všechno to krásné se probouzet začíná.
A možná že v den, jaký je tenhle,
vzal Mácha pero a napsal svůj Máj,
já pero nemám a básník nejsem,
přesto chci napsat, tohle je ráj.

* * *

Kouzelný den, - jarem vonící,
sluníčko pohledem prohřívá zem,
pučící květy na větvičkách Jívy,
červánky v západu, krásné jak sen.
A jako by zima vzdala svou vládu,
nás nechala užít si brzký jarní den,
sleduji náznaky země se budící,
se západem děkuji, že prostě jsem.

* * *

Básně jsou slova, hlavní jsou činy,
na nich pak záleží štěstí či splíny,
úcta, láska, přátelství a na rubu zrada a klam,
buď mincí jen tak hodím,
nebo ji lícem na vrch pokládám.
Tak minci na stůl odložím,
nechci hrát vabank a zůstat sám,
vážím si přátel, lásky a štěstí,
rub nechám dole, vděčný že vás mám.

* * *
Vím že jsou chvíle, kdy všechno je jinačí,
vím že jsou chvíle, kdy peníze nestačí,
já nechci mít mamon a nechci mít hrad,
umím být šťastný a život vychutnat.
Mám rád ty chvíle kdy země se probouzí
a slunce nás hladí paprskem svým,
možná jsem blázen a praštěný snílek,
život je krásný, to prostě vím.

* * *

…. A jako by mi jaro nalilo sílu do žil,
probudilo k životu a vyhnalo zimní chlad,
ukázalo svou vlídnou tvář, zatím jen s troškou zeleně
a nechávalo mě těšit se na rozkvetlý třešňový sad.

* * *


Neboj se osudu, již dávno je utkaný,
co má se stát je do dlaně vepsaný, neboj se život,
stane se co má se stát, neboj se štěstí a umění milovat.

* * *

Praží mi na šišku, začínám blbnout,
vejce mi v pytlíku začínaj tvrdnout,
kapička potu mi pod kozou vytekla,
po břiše dolu, klikatě utekla,
proti mně dívka jde krásná jako sen,
přece vím že dal bych si lahváče jen.

* * *

A když z ohně již zůstává hromada uhlíků,
jako žhavá láva, hřeje do dlaní mých,
pár tónů posledních kytara vyhrává,
zpěv ptáků nad hlavou, utiší smích.

* * *


Je příjemné stát se múzou, a vzpomínkou krásnou být,
hříčkou slov ve tvých písních, v srdci mít lásku a klid,
každý tón tvojí písně, každičké slůvko mě hladí,
jsi měsíc co rozhoupe oceán a polárka co cestu nám svádí,
žádný verš moji básně, však nikdy nenahradí,
tu chladnou noc ohněm vonící, s písněmi na pozadí.

* * *

Do nosu mě trefila, ranní vůně domova,
tak silně a tak líbezně, až nosní dírky slepila,
říkám si můj domove, jak líbezný jsi sen,
přesto trošku zaráží, čím to voníš jen.

* * *

Dnů je jen pár, tak proč živit svár,
hádky jsou pro děti, bůh rozum nám dal.
Bývá že kapka rozčeří hladinu,
že malý kamínek utrhne lavinu,
když není úmysl, tak proč hledat vinu,
lepší je smích, než kulička blínu.

* * *

Když slzy jsou z radosti, tak jenom dobře je,
nevadí na tváři a srdce se zasměje,
srdíčko zaplesá, dušička zazpívá,
když slzy jsou z radosti, tak dobře jen bývá.

* * *

Jsem čas který běží a nejde mě zastavit,
Jsem čas který měří a nejde mě uplatit,
Jsem čas který tiká stejně pro každého z vás,
Jsem čas který říká, žijte dokud neuslyšíte můj hlas.
…je čas …je čas …je čas

* * *


Ahoj ty příteli, co duši mi hladíš,
když osud ji týrá a je samý šrám,
ahoj ty stéblo co drží mě nad vodou,
když najednou topím se a nevím kudy kam.
Děkuji za vše, můj milý příteli,
děkuji tobě, za to že tě mám,
za to že v bouři mi přístřešek nabízíš,
..když je mi smutno, nejsem nikdy sám.

* * *

Jako motýl narážející do okenní sítě,
svou marnost nevidí a křídla odírá,
tak je to i v lásce, kdy ten kdo miluje,
touží po citu, jenž dávno umírá.
A tak se prodírá trnitou cestou,
hledaje to co tolik miloval,
pro jedny blázen, pro jiné hlupákem,
zaslepen touhou, dávno se stal.

* * *

Miluji noci na měkkém jehličí
a cesty co vedou někudy kam
přátelský oheň za noci hřející
ozvěny města jsou dávno ty tam
Miluji volnost a koruny stromů
jen tak si šlapat a nejsem sám
lidí je víc co vandrem jit chtějí
rád s posledním tónem kytary usínám

* * *

Ochutnal jsem z poháru toho nejlepšího z vás
prožil jsem kouzelné chvíle a čas zastavit chtěl
potkal jsem nové tváře a slyšel jejich hlas
pocítil sílu přátelství zpěv všude kolem zněl

* * *


Chtěl bych opravit svůj stroj
snad odborník se na něj podívá
chtěl bych opravit svůj stroj
tam někde uvnitř se přehřívá
chtěl bych opravit svůj stroj
něco vkradlo se tak už to bývá
chtěl bych opravit svůj stroj  
……………to něco se ozývá

* * *

 

                                                        (Napsal a redigoval K.V.S.)

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář