Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chata nad vodopádem - Doležalovi.

14. 10. 2017

 

           "Pívo, párek a interview, prosííím"...mám připravené oslovení se kterým Martinu Novákovou, dřívější osadnici Amarilla, poprosím o rozhovor do osadní kroniky.

          Je to ale podobná chiméra jako porazit družstvo H2SO4, které za mými zády právě skóruje...

                   Probíhá 19. ročník turnaje trojic v nohejbalu na hřišti osady Hřebena - Martina, stejně jako ostatní osadníci, zajišťuje organizaci a pohoštění..

              ..kmitá, potkává sebe samu, nakonec se ale domlouváme! Po několika telefonech a mailech se setkáváme v jejich příjemně světlé chatě a já můžu položit první otázku...;-)

                                                   *     *     *                                                                

 p1050150--24---1280x960-.jpg          Marti, na Hřebena ses přivdala, ale vzešla jsi z Amarilla, je to tak?

           Jasně, "vzešla" jsem z Amarilla! :-D  Náš táta chatu nad vodopádem koupil, když jsem byla ještě malinká. Ségra Monika určitě ještě nechodila do školy a já jsem mohla být možná ve druhý třídě...mohlo to být v 80, nebo 81. roce.

            Když jsme sem přijeli poprvé, stála jsem tam a dívala se na chaloupku jako z pohádek - černá stavba se žlutými vyřezávanými okenicemi, veranda se stejně žlutým zdobeným zábradlím. Všechno zarostlé pralesem kopřiv! Chyběla už jen Ježibaba! Bylo vidět, že to tam dlouho nikdo neobýval...

 

   amarillo_history--82-.jpg      Nemáš představu, o dřívějších majitelích? V příloze "Ahoje na sobotu" z 35. roku figuruje stavitel - "profesor Komárek, veliký přítel trampingu, od kterého chatu  pak odkoupila samostatná a nebojácná děvčata Růženka a Šerlinka", která se údajně nevrátila z koncentráku. Jak postupně odkrývám historii jednotlivých chat, tenhle příběh mi zbyl...:-/

         

                   Tak to netuším, možná by se to dalo najít ve starých papírech...my jsme jí koupili od paní Dandové, tenkrát už byla sama. Asi sem už léta nejezdila, protože to tam bylo opravdu hodně zarostlý...ačkoli, tam, v tom vlhku kolem potoka je to hned.

 

  amarillo_history--93-.jpg          Když jsme místo kolem chaty vyčistili, osvobodili jsme dvě lávky v docela slušném stavu - jedna vedla k chatě, druhá ke studánce, kam celá osada chodívala pro vodu.

     A to i po připojení k vodovodu, měla být prý kojenecká a vařilo se z ní výborné kafe! :-D Táta se o ní s láskou celá léta staral.

              Pamatuji se, že se vývod - ocelová trubka, se zavíral růžovým plastovým špuntem. Celou nádržku pak chránila ocelová mřížka. Jenže pak přes studánku i lávku padnul strom a přestala se používat...

                                                  *     *     *

 

 p1050150--20---1280x960-.jpg        Jinak byl táta ohromnej kutil. Zatímco jsme s mámou a ségrou vyspávaly, byl na skalce, nebo v lese už ve 4 ráno.

      Vrcholilo to vždycky na podzim - sázely se cibulky, pytli od brambor se podvazovaly azalky kvůli srnám...:-)

     Táta byl hodně činorodej - rád si sednul s kafem, nebo pivem...ale jinak pořád něco dělal. A všechno mu přímo kvetlo pod rukama.

               Aniž bych ho chtěl nějak  "mramorizovat"Marti, byl ve svém šerifském období takovým dobrým duchem osady?

 

                                                   *   *   *

                                                         *   *   *

 

                Asi ano, stejně  jako Jarda Podhradský teď a Cihelka před ním. Tenkrát si ho vybral jako následovníka. Táta si toho hodně považoval, byl na to hrdý - i na tu placku s indiánem, kterou mu tehdy obřadně předal. Rád se napil, ale uměl dělat zábavu - je to vidět i z těch videí. :-)

 

  p1050150--30---1280x960-.jpg             Od nynějšího šerifa Jardy jsem získal pár obrázků z přestavby vaší chajdy...nevím proč, ale vzpomněl jsem si na pohádku "Jak kocourkovští stavěli dům (od střechy)"! :-D

                        No, ta původní chajda byla nejenom vlhká, ale taky malá. Spát se lezlo "na hambalek" po schůdcích s háky na zavěšení - jako do kurníku! :-D Byla tam jen matrace, jinak nic. Dole byly dvě místnůstky - pidikuchyňka + obytná místnost s rohovým krbíkem.

               Měl krásně kovanou ochrannou mřížku, ale byl nefunkční. Od stropu nám visela obrovská plynová lampa, kterou jsme svítili - elektřinu jsme ještě neměli. Když jsme se párkrát málem propadli shnilou verandou, rozhodli se naši, že chajdu přestaví.

 

 p1050150--41---1280x960-.jpg           První co táta udělal, byly dřevěné vyřezávané židle. Stejně tak i ostatní nábytek - není tam jediná kupovaná polička, nebo skříňka.  Pro inspiraci vždycky zašel do  Družby, obchodu s nábytkem. Všechny tvary si obkreslil na noviny a pak se dal do práce. My se ségrou jsme pak směly smirkovat povrchy! :-D

                A když pak přestavěl krb a poprvé ho zapálil, vyběhnul před chajdu a na celou osadu zařval: "KRB  HOŘÍ"! V tu ránu se k chajdě začali stahovat všichni chlapi k oslavě! :-p)))

   

p1050150--34---1280x960-.jpg            Dostaneme se k těm kocourkovským Marti...? :-D

              Už jsme skoro u nich! :-D  Bylo to kolem 83-84 roku. Začala se stavět nová podezdívka. Písek se posílal po laně od Feinnermanů a ty bílý cihly jsme po čtyřech tahaly se ségrou samy.

      Starou chajdu jsme pak obestavěli pláštěm té nové - chatu v chatě! Dřevěný krovy se s Lopatkou stavěly na plácku před chatou Krejčířů.

               Pamatuji si, když  pak strhli starou střechu, začalo strašně pršet - máma to tenkrát obrečela, protože všechen ten nový nábytek strašně zmoknul. Naštěstí se to obešlo bez následků. Až, když byla vnější stavba hotová, strhla se ta vnitřní! :-)

 

amarillo_history--87-.jpgamarillo_history--88-.jpg

amarillo_history--90-.jpgamarillo_history--91-.jpgamarillo_history--92-.jpg

 .

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

   Platí i u vás, že společnou prací se člověk naučí místo milovat?

 

            Určitě! Když vejdeš dovnitř, okamžitě se ti všechno vrací - všechna ta práce i pozdější zážitky! Táta měl před chajdou takový ponk, na kterém pořád něco sbíjel, hobloval...a jako strojní inženýr chtěl mít všechno "pintlich", takže mu to i trvalo - myslím, že tím údolí dost štval! :-D

                                                *   *   *

  amarillo_history--106c-.jpg        Těch pozdějších zážitků je strašná spousta! Jako děti jsme se  ségrou neměli v údolí vrstevníky, proto jsme vyrážely sem na Hřebena, kde byla dětí spousta. Když jsme se pak po setmění a bez baterek vracely zpátky, abychom se nezřítily do strže, držely jsme se pravidla:

          Od elektriky (osadní rozvodna) jdeš levou nohou ve svahu a pravou po rovině...pod Krejčířovejma změníš taktiku a musíš jít pravou nohou v kopci a levou po rovině! Máš tak jistotu, že nespadneš do potoka!:-D A jak přejdeš rovinu u Krejčířů, pak už se orientuješ po chatách...a u odbočky k nám byl takovej buk (ten už tam není), kolem něj se otočíš doleva. Schody jsme měli už našlapaný, tam žádný nebezpečí nehrozilo - i proto jsme se obešli bez tobogánu! :-D

 

  amarillo_history--83-.jpg         Taky moc ráda vzpomínám na Velikonoce, kdy se táhlo od Cihelků, vyšupaný osadnice se postupně nabíraly a celá osada se nakonec sešla k táboráku u Krejčířů...;-) Nebo, když Cihelka organizoval své vyhlášené středeční výpravy k Jiřině pro pivo...tolik malých velkých událostí...:-)

                 To všechno BYLO. A co teď? Naše děti a jejich kamarádi dorůstají do věku, kdy je budeme moci "vypustit" i do údolí. Napadlo nás, že by tam zatím mohli mít klubovnu, jako kdysi my - na LOKu...:-)   

                                            

               Nooo Marti, osadníci Amarilla pořád hořekují, že údolí "zmrtvělo"...jestli ten dusot z místnosti nad námi je od vašich dětí, jsem si jistý, že ten čas je u konce! :-D

                                                   *   *   *

           ...A MOC DĚKUJI ZA TRPĚLIVOST A ZA ROZHOVOR! ;-)

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář