Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na počátku byly...Brdy! ;-))))

26. 1. 2016

dscn8923.jpg                Píše se desátý srpen roku 2008. Zeleným ostrovem brdských lesů se probíjejí dvě mátožné postavy. Khaki oblečení, batohy a nezaměnitelná vůně kouře a několik dní nemytého lidského těla...

          Scházíme do kytínského údolí, jímž se táhne dálnice na Příbram, když...jakoby na rozloučenou, zamrká ze zeleného šera štít dřevěného sroubku, zkrásnělého hrou světla a stínu pozdně letního slunce...

          "Nikdy bych Bille nevěřil, že to řeknu, ale víš, že by mi nevadilo kdyby mi takovej sroubek v lese, nebo pod skálou, říkal pane?"  

          slyším sebe sama, přemýšlím nahlas a vzpomínám na Thoreaua a jeho Walden...analýza tématu nám vydrží po zbytek cesty příměstským busem do Prahy...;-)))

 

Tehdy jsem ještě netušil, ŽE JSEM PŘIPRAVEN a rafinovaný Osud s námi rozehraje další skvělou hru! ;-)))

 

                     ...STŘIH V ČASE....pouhých pět dnů....;-)

 

dscn9089.jpg                Je pár minut po poledni. Houštinou akátů, kopřiv a ostružin obklopený sroubek je prý na prodej - za necelé dva platy mého bývalého generálního ředitele!  ;-))))

          Opaličkovaný chuchvalci pavučin a letitou vrstvou prachu a pylů z okolních dřevin...nestaví se na odiv, neohromuje - prostě jenom JE a já cítím, jak se na mne valí vlna sympatií...teď už vím, co jsem minulou neděli jen tušil - JSEM OPRAVDU PŘIPRAVEN! ;-D

 

dscn9091.jpgdscn9087.jpg

 

 

 

 

 

 

dscn9093.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                 

         Připraven? :-o  Na co připraven?  (Dovolíte malou odbočku? :-D) Listuji skvělou knížkou "MADISONSKÉ  MOSTY" a svou neoblíbenější část si čtu nahlas...

                            "...tohle je důvod, proč jsem v tuto chvíli na téhle planetě, Francesko. Ne abych cestoval a fotil, ale abych tě miloval. Teď už je mi to jasné. Padal jsem z hrozné výšky po daleko delší dobu, než je můj pozemský život. A celé ty roky jsem padal k tobě..."

                           Stejně jako Robert Kincaid, jsem i já padal, nejen ke své Francesce Johnsonové, ale především sem, do míst, kam jsem zapíchnul svůj křivý ukazovák - v pomyslném bodu v prostoru i čase...a vím, že jsem na tom správném místě, že jsem mezi svými...VÍM, ŽE JSEM KONEČNĚ DOMA!!!

 

                                                 heart heartheart

Byl to dlouhý pád...plný turbolencí a větrných poryvů...;-)

 

                                            yes     yes     yes

 

                                    BRDY S BILLEM VIII/08

          STANDOVY NAROZENINY V AMARILLU - PRVNÍ SETKÁNÍ

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář