Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzpomínání "osadního Krčína".

18. 2. 2018

 

                   Sleduji krajinu pádící dozadu v jednotvárném klouzavém pohybu...klapot kol ve spojkách vyvolává pocit prázdninových putování mého dětství...je to na místě, protože PUTOVAT BUDEME I DNES - do časů minulých, tentokrát s "osadním Krčínem" Jirkou Krejčířem! ;-)

                                                      *     *     *

 

 _krejca_ii.jpg             Do údolí Amarilla jsme poprvé přijeli na kolech (měli jsme obyčejné "plečky", ale upravené p. Štatejským ve Vladislavově ulici - berany, přehazovačky, galusky) s Piklem a Peckou na chatu jeho rodičů...bylo to ve čtyřiačtyřicátém roce. Všichni tři jsme byli členy ilegálního skautského oddílu Stopa při Praze 7, který byl šikovně skrytý v domě KČT ve Školské. Orlové, Jeleni, Rysové... ;-)

 

001.jpg          ...a především naše družina Hadi (Na fotce z r. 1943  já třetí zleva, podemnou sedí Pecka) jsme  mimo letních táborů zajížděli i sem, ale jen na naši stranu řeky - pořád ještě zuřila válka a území mezi Sázavou a Vltavou bylo celé zabrané pro německou armádu...


  005.jpg               Když jsme v roce 1945 skončili se skautingem, na osadu jsme jezdili stále častěji, tentokrát už na motorkách (na fotce Olda Sláma) - já pyšným majitelem nádherného stroje "Jawy 100 Robot"(nikdy nezlobil, spotřeba 1,5l/100 km). Byl jsem s ní ohromně spokojený,  jen s řadící "pacičkou" na nádrži (stejně jako u Ogara 250) byla trošku potíž - hlavně při rozjíždění a odbočování doprava chyběla třetí ruka! :-D Nakonec jsem to vychytal frajerským fíglem a řadil kolenem, ovšem jen dopředu! :-D
                         Naše znovu se rodící republika nám tehdy byla malá! Když jsme s Piklem a Štičkou (oni na ČZ 125 se zadním pérováním - na fotce vpravo) stoupali na vrchol Sněžky, musel jsem svému dýchavičnému Robotovi na Růžovce trošku pomoct, ale na jedničku to zvládnul taky! ;-)

 

003.jpg004.jpg


       

                         Mezitím Peckovi rodiče postavili novou chatu Na Pijavkách a tak dostal tu jejich již zcela k užívání. Spávali jsme u něj, ale taky se už poohlíželi po nějakém vhodné místě!

                                                     *     *     *


007.jpg                   Druhá světová se chýlila ke konci a tak jsme hned po květnové revoluci vyrazili sem...na objevnou výpravu na už svobodný levý břeh Sázavy, do Pikovic. Tam bylo dřív Německo - zranění vojáci z fronty tu rekonvalescentovali a když se na nové střelnici znovu zacvičili, mazali zpátky do boje! Takže, pro mladé kluky to bylo hotové El Dorádo! ;-)

           Prošmejdili jsme jejich opuštěné ubikace (rusáci, kteří to tam hlídali si zrovna pekli prase) a na osadu se vrátili po zuby ozbrojení - bylo toho opravdu požehnaně! V Amarillu to pak bylo jako na střelnici! :-D
        Ve stráni nad námi je dodnes zakopaná bedna se slzotvornými bombičkami...někde v údolí jsou určitě i další "hračky"! ;-)

                                                    *     *     *     


                 Ještě v dubnu sem, na trať Posázavského Pacifiku zalétávali  "kotláři" - američtí stíhači. Vypálili výstražnou dávku, oblétli si kolečko, aby nechali cestující vystoupit a pak v jednom jediném střemhlavém útoku rozstříleli lokomotivu!
 

006.jpg                 Byli jsme tenkrát s  oddílem na oppidu Závist, přelétával nad námi jeden z nich - na toho zubícího se černocha v kabině jsme si opravdu mohli sáhnout, jak byl blízko. Vidím ho  jako dneska, byl nad námi sotva deset metrů!

          Někdo zavelel: "Rychle sestavte z toren československou vlajku!" Původně nalétával na zbraslavském nádraží na vlak, pak se ale vrátil nad nás a rozhodil čokolády, jako v té písničce! Ale byli jsme tak zmasírovaní nacistickou propagandou, že jsme se je báli sníst...taky nám bylo sotva 14! :-)

                                           Když se pak v květnu vyklidily uzavřené tunely, kde byly výrobny vojenského materiálu a trať tak byla volná, začali jsme sem jezdit i vlakem na hitlácích, nákladních vagonech. 

           Byly to dobytčáky, ve kterých se původně jen stálo a seděli jen ti v otevřenejch dveřích. Časem přibyly lavice po obvodu a jedna dvouřadá uprostřed. Pozdější "dřeváky", to už byl luxus!

                                                *     *     *     

                                                   *     *     *     
            
                   Často jsme cestovali i na plošinách - měli jsme pořád saze v očích a chrchlali z kouře lokomotivy! Na trati každou chvilku hořelo od jisker z komína.

             Chataři si hlídali každý průjezd - děti měly službu s mokrejma hadrama a chlapi bylo nastoupení s lopatama. Pak se vyřezaly protipožární průseky v porostu a byl klid...:-D

 


amarillo_history--115-.jpg                 V té době jsme s Piklem už hráli oba na kytaru, rádi jsme objevovali i jiná místa - jezdili jsme pod stany na Ascalonu na Kocábě, nebo na Bílý kámen u Zadní Třebáně. A dovolené? Ty jsme většinou strávili na vodě.       Sjížděli jsme na svých "žebrovkách"  Lužnici a Vltavu až do Prahy (na fotce z roku 1950, Pikl "na háčku", já "u kormidla")...tak uběhnul rok 46 a už na jaře 47 jsme měli "vykolíkovaný claimy" pro stavbu - Pikl na mém nynějším místě a já kousek výš, na plácku pod Honzovou chatou (Smrčín). Jenže...měli jsme tolik aktivit, že na nějaké stavění nám prostě nezbýval čas! :-D

 

                                                 *     *     *


002.jpg                Zájem o Amarillo samozřejmě neuvadal, ale vyráželi jsme na motorkách na další výlety. Proháněli jsme holky, chodili tancovat na Žofín, Střelák, do Lucerny...plavat do Žlutejch, na Mlejnek, na Braník, lezli jsme vorařům na vory, za  což nás překvapivě neměli rádi...:-D
          A máme tady rok 1948 a do "vítězství pracujícího lidu" už moc nezbývalo. Jirka Štička sehnal ve Spálené ulici místnost na garážování našich motorek, ze které se samozřejmě rázem stala i super klubovna, kde se dveře netrhly! ;-)
      Mezitím proběhnul "vítězný únor" a bolševici zakazují skauting a nahrazují jej ČSSM a Pionýrem. Tím se zcela uzavřela naše "organizovaná éra"! ;-)


                             Vždy, když se pracovní týden překulil, jsme o sobotách nadšeně vyráželi hrát na Posázavskou stezku. Nejprve "ke Starci", pak stále častěji "K Mařeně"! Tam to ale žilo do dvou do rána! Policajti neotravovali, měli to z ruky! Bývalo tam tak narváno, že, když jsi potřeboval na záchod, musel jsi lézt po stolech a po čtyřech kličkovat mezi půllitry!

                                                  *     *     *

                                                  *     *     *


                             Chodívala tam i Eva Olmerová a Franta Abrahám - hráli jsme tam společně! Večeře a pivo byla naše tehdejší apanáž! :-D  Těch nových trampských písniček, co jsem se tam naučil! Mimo jiné i mou oblíbenou "Sosnu"! :-)

                            V době , kdy Eva (tehdy ještě švadlenka) s Piklem spolu chodili, to byla skromná a fajn holka...ale pak se jí cosi "pomotalo v hlavě" a stala se z ní neřízená střela! Když jí pak soudruzi zakázali Prahu, vídali jsme se v  Ústí n.Labem, ale pak se naše cesty už neprotnuly....

 

                                                    *     *     *

                                       *     *     *

                                       
                                   A návraty na chatu? Kolem druhé ráno byly pěknou štrapácí, ale nikdy jsme nevynechali! :-D V neděli se pak samozřejmě hrávalo v posledním vagónu až do Prahy! ;-)     
                          Psal se rok 1950 a systém začal utahovat šrouby. Pomýšleli jsme na emigraci do Kanady, ale nakonec jsme zůstali věrní Lužnici a Vltavě...koneckonců i Sázavě a Amarillu.  Konečně jsme se vypravili za hajným Lněničkou do Bohulib ohledně získání parcel na stabu chat.

                 "Počkejte ale hoši, (zahlaholil za námi) ty flašky s Rumem tu samozřejmě nechte...ale ještě jedna věc! Osázíte mi tu stráň nad vámi!"

                     Byla tady holina, všechno ožraly kozy z Petrova. Ty habry a jilmy (Lněnička dodal sazenice), celej ten les, jsme sázeli my dva s Piklem! :-D I ta protější stráň byla úplně holá - ta je ale "náletová".

                                                       *     *     *


amarillo_history--22-.jpg                  Poté, co jsem strávil dva roky v uniformě (52-54), získal Karel Piklů chatu "Jamajka" na Posázavské stezce a  přenechal mi svůj pozemek, požádal jsem o povolení ke stavbě a  v roce 57 konečně koupil kulatinu z kácení lesa v prostoru budoucí Slapské přehrady. Truhlář Šťastný v Petrově mi ji rozřezal na půlky a už rok nato jsem se pustil do úpravy terénu.

           Tatrovka s návěsem mi složila 7 tun kamene v zatáčce pod Krojcem a měl jsem jeden jediný den, abych to všechno, na vypůjčeném kolečku, svezl dolů! Občas se mi něco skutálelo až do potoka...byly to skutečné galeje!


amarillo_history--23-.jpg             S Jarčou jsme se vzali v 58. roce a od té doby jsme sem jezdili víceméně spolu. Spávali jsme u Štičků a já jsem pomalu stavěl...   
                Býval jsem hodně často služebně mimo - byl jsem vlastně pořád v háji! Takže, když jsem si pak vybíral náhradní volno v týdnu, na osadě nebyla ani noha. Proto ta stavba tvala tak dlouho!


                         Když si teď vzpomenu, jak jsem balancoval na žebříku a sám k sobě sbíjel nosné rámy, divím se, že jsem to přežil ve zdraví! :-D Na ně jsem pak zvenku přibíjel ty nařezané půlkuláky. Dovnitř přišly kratiny - to už dneska nikdo nezná! Jsou to 1,5 m dlouhá prkýnka, odpad z pily. Jirka Štička mi je tenkrát přivezl z Ústí n.L.

 


amarillo_history--26-.jpg           Měl jsem ohromné štěstí - jedné známé z místního NV jsem si postěžoval na nedostatek materiálu. Slíbila, že se mi pozeptá...pak jednou zazvonil telefon, ozvalo se meziměsto a bylo to! :-D
               Dovnitř pak přišla izolace - Perlit. Byly to takové napytlované kuličky, ještě dneska to vyrábějí  jako příměs do betonu. V chajdě pak bylo krásně teplíčko, mohli jsme sem jezdit i v zimě - jen těch Silvestrů bylo nepočítaně! ;-)

 

amarillo_history--117-.jpgamarillo_history--116-.jpg


     

                                                      *     *     *

                   Teprve v té době jsem se začal poznávat s původními osadníky - Pagánem, Dandou, Pokorným...a šerifem Cihelkou, kterej to tady stmeloval! Procházel osadou prakticky každý den! ;-)       

 

 
 
amarillo_history--120-.jpg       Na všechny moc rád vzpomínám...i na truhláře Lopatku, hlavně když jsme zvedali střechu a přistavovali "ratejnu"! Byl to chlap, podle kterého sis mohl řídit hodinky!

             Takovej fachman, že, když Štičkovi dělal okenice, neprotáhnul jsi tou mezerou ani papír! Přistupoval k řemeslu stejně jako můj táta - ten když poprvé uviděl moje dílo, prohlásil jen:

"Ty jsi ale prase"!    No jo, ale křížit ty půlkuláky bylo opravdu těžký! :-D


 amarillo_history--29-.jpg            Byly to opravdu pionýrský doby - shánění hřebíků (když se nějakej ohnul, musel se zas opatrně narovnat), plechu na střechu...dodneška žasnu, co všechno jsme za ten život dokázali! :-D
        Ta první chajda ještě nebyla vystavěná, bez střechy, stěnami profukovalo, ale už sem jezdili kámoši - Eda Fiala a Tonda Brych z pražského Dixielandu a další...

                         Jenže...uplynulo sotva 20 let a my museli budovat znovu! V 78. roce jsme byli služebně v Sýrii a na osadu jezdil náš Jirka. Byli tady tenkrát s partou a hráli dole na hřišti volejbal.

                 Jeden z kluků se pro něco vracel do chaty a zapomněl nahoře odloženou cigaretu (shořela odzhora). Když pak večer přijeli hasiči, hasili už jen okolní les, aby se požár nerozšířil. Fotky ze spáleniště jsou z diáků...

 

amarillo_history--31-.jpgamarillo_history--33-.jpgamarillo_history--32-.jpg


   

 

   

 

 

                                             *     *     *     

                         "Co teď? Vykašlat se na všechno, nebo začít znovu stavět?", ptal jsem se sám sebe.  Přišel i starosta Krojc s tím, že se mu už hlásí zájemci o to spáleniště. "Jestli o ten flek nechceš přijít, koukej začít stavět! Ale opravdu rychle!" To byl poslední impuls a já se konečně rozhodnul! ;-)


amarillo_history--38-.jpg               Jarča objevila tuhle montovačku (jmenovala se Flóra) a pustili jsme se do práce, tentokrát už celá osada! Jardův táta pomohl se základy (získal jsem od Feinermanna betonové panely), Cihelka udělal elektriku. Jako mravenci jsme snesli od náklaďáků ty segmenty a rozložili po plácku. Všemu velel Lopatka, kterej jen ukazoval co kam patří a během soboty už nová chajda stála! :-D

amarillo_history--34-.jpgamarillo_history--36-.jpg


       

                                                      *     *     *

                            A pak nastaly další krásný časy...třeba, když jsme na osadě pálili kořalku! :-D U sopky stávalá stará mohutná hruška. Měla maličký plody, ale na zákvas byly vynikající! Nechal jsem u nás v závodě udělat měděný nástavec na kamna a pálili jsme tady hruškovici! Nechali jsme tenkrát na stráži u kolony Cihelku a šli do Pikovic na pivo.

                     "Přikládej piánko a to první, co vyteče, to nepij, nebo oslepneš!"

                Vrátili jsme se nahoru a co myslíš?  Byl jako dělo, prej, že by to byla škoda! :-D Když zafoukalo od Sázavy, Amarillem zavoněla řeka...a v Petrově jsme zasmrděli my!  :-D

                                                         *     *     *

amarillo_history--38c-.jpg                   Opravdu to tady žilo! K nám se chodilo na buřty, k Bízkům na kafe, ke Štičkům na "Řezanou brandy". Když pak Jarda přivezl na osadu rum "Korzár",  Jirkovi strašně zachutnal...a chodili jsme na "Korzára"!
                  A pak samozřejmě všechny ty akce na osadě, které se odehrávaly z větší části u nás před chatou...maškarní, frcy, poutě - ale o tom všem už vyprávěli ostatní...;-)

 

                                                       *     *     *

                 Jirka se na chvilku zasněně odmlčel...natahuji ruku a chci vypnout záznamník...

 

  _krejca_ii.jpg               "Počkeeej, to přeci ještě není všechnooo, jak že jsi chtěl pojmenovat to moje vyprávění? No tak vidíš...!!!"  :-))))

 

                                *     *     *

                  

                         Když jsem se začetl do vzpomínek ostatních osadníků, nedalo mi, abych nezačal pátrat i ve vlastní chatařské minulosti. Víš, najednou mi naskočilo, že se v nich nikdo nezmiňuje o takových nádherných stavitelských akcích jakou bylo natažení elektřiny (mastňárna, já vím :-D), nebo pitné vody!


008.jpg                Než se nám narodila nová generace osadníků, absence pitné vody nás netrápila - pili jsme vodu z potoka, nebo z jediné studánky u Dandovy, potažmo Doležalovy chaty.

          Jenže, jak běžel čas a osadníků přibývalo, stalo se v šedesátých letech, že studánka přestala stačit. (na fotce z r. 51  já, Pikl, Štička, Pecka + jedna z našich krasavic)
                               Co s tím? Začali jsme hledat alternativy, kutali na několika slibně vypadajících místech...i povolaní proutkaři bezradně krčili rameny. A pak se to stalo! :-D

            Jednou, když byl potok obzvlášť špinavej, začal náhle ze skály pod mou chatou vytékat pramínek čisté vody!

                               S nadšením jsem se pustil do práce, a tak se zrodila druhá osadní studánka! :-) Další pramen, už třetí v pořadí,  objevil Jirka Štička asi 100 m za svou chatou.

 


                

                                                 *     *     *

                         Jako osada jsme byli docela aktivní (na videu "Osadní frc") a když petrovský starosta Krojc potřeboval s něčím pomoct, vyfasovali jsme krompáče, lopaty, košťata a vyrazili brigádu jako jeden muž! :-D Snad i proto nám prozradil, že ve stráni pod sámoškou je už léta nepoužívaná zapomenutá studna. "Když si jí sami vyčistíte, bude jen pro vás!"


amarillo_history--147-.jpg                       Hned jsme se tam vypravili a studnu po troše hledání našli - byla za ty roky pěkně zanesená.

                  Čistili jsme jako o závod, až se na dně zatřpytila hladina čisté vody! ;-) Utahaní, ušmudlaní a bez peněz, ale s radostí jsme se hned vydali k Jiřině, tam "zaťali sekeru" a šťastně se tam zalkoholovali! :-D   
                           Nastalo období velikého plánování - dlouhými provazy jsme od studny až k poslední Cihelkově chatě naměřili něco kolem 800 metrů! To nebylo málo. "Pěkně se nám ta sranda prodraží", říkal jsem si...

                     ...ale pak mě napadlo prozkoumat stavební bazar v Kunraticích, o kterém jsem už řádku let věděl. Tam jsem objevil kola plastového potrubí za pár babek! (na fotce stavíme osadní "sopku")


                                  Ani už nevím, proč jsme tenkrát nakonec s tou stavbou nezačali. Nejspíš proto, že nám starosta nechal vyvrtat studnu na poli nad osadou - je tam dodnes.

 

                                                      *     *     *


075-syrie-hama.jpg                   Stejně mě to nenechávalo v klidu, vzpomínal jsem na své pracovní působení v Sýrii, ve městě Hamá - ta obrovská přečerpávací kola a akvadukty z římských dob tam fungují dodnes!
                      Jednoho poklidného rána jsem lelkoval na verandě, koukal dolů do údolí a nahoru ke Štičkovi a říkám si "To naše oudolí je teda v pořádným kopci!" Najednou jsem dostal nápad, nebo to bylo vnuknutí? :-D

                                      Vyhrabal jsem v kůlně hadici a potokem vystoupal až pod Jirkovu chatu. Ponořil jsem jí pod hladinu, zajistil a začal pomalu zvedat - stala se neuvěřitelná věc! Voda vystoupala až k mé chatě! S naprosto stejným výsledkem jsme to vyzkoušeli i se Štikounem!
  

amarillo_history--148-.jpg                        To by bylo! Mít osadní přehradu, která by nás všechny zásobovala vodou - otočíš kohoutkem a poteče! :-D S velikým zápalem jsem začal ten nápad prosazovat, až mě Pepa Feinermann začal oslovovat "Jakube Krčíne"! :-D Na to jsem byl samozřejmě náležitě hrdý! ;-)))
                Jediný, kdo nesdílel mé nadšení byl Venda Cihelka, který se bál, že dolním chatám strhneme vodu - byl s toho chudák dost nervózní!  

                                              *     *     *


                           A jak to všechno dopadlo? Ty to samozřejmě už víš - vyjednali jsme s Petrovem připojení k jejich vodovodnímu řadu (na fotce kopeme v "uličce" hlavní uzávěr) a náš sen o kohoutku s vodou u každé chaty se naplnil..;-)

              ... a já se stal "rybníkářem bez rybníka", zato S TEKOUCÍ PITNOU VODOU! :-D

                                                    *     *     *

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:-D

(ŠRF Jára, 9. 3. 2018 18:13)

Vzpomínání nádherné, až mě z toho zebe, co si ten chlap pamatuje. Moc pěkné a poučné. Já, jak povídá Kadlik o Cihelkovi, že chodil v sobotu po osadě, si pamatuju, že tomu říkal ,,Jdu zatýkat". Táta šel s ním, ale ten spíš kontroloval co kdo vaří. Takže táta žrádlo a Venca toho Korzára. No a pak už byla od Cihelků slyšet jen Růženka :-))))

Oprášíme staré mapy..

(Jurášek, 18. 2. 2018 17:43)

vypálíme si osadní kořalku, aparát mám :-D

Re: Oprášíme staré mapy..

(Smrk, 20. 2. 2018 10:38)

Souhlasím...ale hruška je už poražená! :-/ Budeme pálit "smrkovici"? :-p))))

:-))

(Maya2, 20. 2. 2018 10:06)

hezký hezký:-))))