Jdi na obsah Jdi na menu
 


Železniční anabáze Dočkalových.

28. 10. 2017

p1050211--6-.jpg           "Nooo nevím, tak my vám (kdyžtak) dáme vědět až se nám vyvrbí časový okno mezi spoji...?"
                "Ale já bych tu drezínu potřeboval  už tento pátek v deset" a přihodil jsem na otlučený stůl další (!) modrou...(protože komu se nelení, tomu se modrá :-D)


                            "Říkal jste v deset? Tak dobře!"

         Bankovky zašustily v mozolnatých rukách a zmizely v kapse erárního saka.  A já věděl, že máme vyhráno - získali jsme odvoz stavebního materiálu z "T" až pod chatu! ;-))


     ...vyprávějí Míša a Martin Dočkalovi vyvrcholení své železniční anabáze před více, než deseti lety. Postáváme na travnatém plácku za chatou, před očima se nám otevírá neobyčejné panoráma s tratí Posázavského Pacifiku, zarámované skalnatým ostrohem DRTZU na jedné straně, křivkou Medníku na straně druhé...


    ...ale nepředbíhejme...:-D


   p1050211--13-.jpg          Míša:  Dlouhá léta jsme jezdívali  na různá místa po dovolenejch a k rodičům na Křivoklát. Pohrávali jsme si ale s myšlenkou, co takhle mít konečně něco svého..?


           Martin: Měli jsme docela štěstí. Leckdo hledá celá léta, ale u nás to bylo hned!

 

 p1050211--19-.jpg         Míša: V roce 2006 se nám Kačka, šerifova dcera a moje kolegyně z jednoho oddělení zmínila, že Járův soused Berger prodává chatu. Naší Aničce bylo tenkrát 5 let. Byli jsem tu na podzim. Přišli jsme zhora od Petrova a zaskočil nás zrovna projíždějící  vlak. Dívala jsem se pak z té skály  střídavě na pětiletou Aničku a na kolejiště řekla si: "Tak do toho nejdu, je to krásný místo ale hrozně nebezpečný!
 

p1050211--18-.jpg           Martin: Ale mě to místo uchvátilo na první pohled - prošli jsme celou roklí a došli na osadní palouk teprve pak jsme tu chatu uviděli. Nadchnul mě  ten výhled - řeka, Medník, les. Bylo to tu daleko divočejší, než dnes...:-)

 

                                                   *     *     *

                                                    *     *     *

p1050211--19-.jpg           Míša: Chvíli to trvalo, než mě Martin přesvědčil. Vyškrábali jsme se nahoru k chatě. Schody tady ještě nebyly, opřela jsem se o zábradlí a zůstalo mi v ruce, protože bylo úplně shnilé! :-D
 

p1050211--18-.jpg           Martin: Klíče jsme neměli, přijeli jsme si jen "očíhnout" místo! Chata se tenkrát nedala obejít, ten prostor mezi skálou a ní byl zastavěnej starou kůlnou (od přední zdi ke komínu), musel jsem se proplížit pod tím schnilým spodkem....byla to vlastně taková dílnička s miniaturním ponkem, ale jak to nikdo nečistil, šla do háje.


                                 A pak, když jsme se domluvili a získali klíče, nestačili jsme se divit. Uvnitř byl strašnej nepořádek, za dřevníkem z vlnitýho plechu stál shnilej a vratkej záchod jako z Chalupářů. A ta zídka na okraji zadního plácku, tam byla skládka - původně to byl asi kompost! Převrstvil jsem to kameny a zemí, co s tím jinak? Odhalili jsme i zadní část chaty a získali tak nový vstup na plácek a k nové kůlně a záchodu!

 

p1020848--1280x960-.jpg          Míša: Mimochodem, vždycky, když na něm sedíme, jede vlak! :-D Nedávno vyšla v Reflexu reportáž na téma "Co vidí strojvedoucí na trati Posázavského Pacifiku". Naše chajda i se záchodem tam byla taky (podobný snímek jako ten tvůj z letošní zimy) - naštěstí na něm nikdo neseděl! :-D
                                                 No, a tady ten výklenek ve skále, to byla původně spižírna. Využili jsme toho místa a udělali z ní udírnu. Ten gril je z kanálu od mého taťky z Křivoklátu. Kutáleli jsme tu váhu celým údolim, bylo to docela napínavý!     

 

 p1050211--21-.jpg          Martin: A uvnitř? V té přední části byla taková minikuchyňka...a za ní strašidelné plastové shrnovací dveře z Polska - ty letěly jako první! :-D

         Jinak byl ten prostor úplně otevřený, udělali jsme přepážku a tím tu hlavní obytnou místnost zateplili.             Podkroví bylo strašně nízký - byly tam postele jako na lodi, hlavou ke střeše. To jsme museli předělat taky, vzhledem k mým 190 cm! :-D Teď tam máme jen rošty a matrace a je tam daleko víc místa!


p1050211--19-.jpg          Míša: Nezapomeň na to starý zvlněný linoleum. Když jsme ho zvedli, byla pod ním uhnilá podlaha i trámy...a mezi tím myší hnízda - to naše nadšení trošku pohaslo. Vnitřní obklady byly z hobry, na ní palubky a všude byly nevkusný plastový lišty! :-o
  

p1050211--18-.jpg         Martin: Naštěstí zůstaly zdravý obvodový trámy. Jinak tam nezůstalo jediný zdravý prkno, jedinej trámek - jak to překryli tím linem, přestalo to dýchat. Nový trámy na patky a na to nová podlaha...a pak samozřejmě vyvrtat průduchy, aby to dřevo dejchalo. Jediný co zbylo je původní lustr - viz foto níž! :-D

                                                     *     *     *

p1050211--15-.jpgp1050211--11-.jpg

 

 

 

 

 

.    

                                                    *     *     *

p1050211--23-.jpg                 Míša: Všechen ten materiál, trámky, prkna...jsme s partou tahali ze zhora od auta. Ale těch 126 pytlů betonu na opravu podezdívky? To byl jiný oříšek!          Zkoušeli jsme to prvně oficiální cestou a nestačili se divit - posílali nás od čerta k ďáblu! Žádost na použití drezíny, žádost na uvolnění cesty...
              Martin: Nakonec mi někdo poradil, "zkuste to v ´T´- tam mají na starosti údržbu a prořezávání téhle části trati"...dobře, vyhledal jsem příslušnou kancelář a položil jsem na stůl jednu modrou...;-)

....."Nooo nevím, tak my vám dáme vědět až se nám vyvrbí časový okno...?"
               "Ale já bych tu drezínu potřeboval v tento pátek v deset" a přihodil jsem na stůl další ...
            "Říkal jste v deset? Tak dobře!" Bankovky zašustily v mozolnatých rukách a zmizely v kapse erárního saka...a já věděl, že máme vyhráno!

                                                   *     *     *

img_0290.jpgimg_0292.jpgimg_0293.jpgimg_0295.jpgimg_0301.jpg

                                                                                                                          *     *     *


img_0307.jpg            Míša: Ve stejnej čas nám vozili materiál i zezhora, bylo to fakt náročný! (Dvě party se střídaly zhora/zdola aby si odpočaly)

       Měla jsem pro všechny guláš a pivo! Na ty drezíňáky jsem volala, že nemám ještě vychlazeno, odpověděli, že nevadí, že mají na mašině lednici! :-D

                                                     *     *     *


 p1050211--18-.jpg         Martin: A když jsme zrenovovali i tu starou shnilou terasu, pustil jsem se do osvobozování vnějšího obkladu od balakrylu.

      Původní nátěr jsem musel obrousit, odhalila se tak krásná kresba dřeva a chajda začala konečně zase dýchat.


 p1050211--19-.jpg         Míša: A těch jízd s kolečkem nahoru a dolů - byla to naše noční můra! Ale teď?  Taháme v něm už jen pivo. :-D 

          Všechno si už obstaráme sami, co se dá zmulčujem, zkompostujeme...jsme téměř soběstační! Co ještě dodat...;-)))

 

                                                      *     *     *

          Nu, asi už opravdu nic...Dočkalovi, moc děkuji za váš čas a zajímavé vyprávění! ;-)    Když Míšu a Martina opouštím,  projíždí pod naší skálou vlak na Čerčany...rád bych napsal, že "s rachotem burácí údolím", ale nebyla by to pravda - v roce 2015 proběhla rozsáhlá rekonstrukce naší části trati. Projíždí téměř nehlučně. Zazvoní v šínách v zatáčce před Komínem, profrčí několika tunely a za Luky překoná Žampašský most na cestě k Jílovému...

                                                          *     *     *

                                       *     *     *

 

           ...ale ještě nám zbývá vyzpovídat šerifa Járu, který pamatuje dřívější obyvatele Martinovy chaty...;-)

 

                                               yes     yes     yes


_srf_p.jpg                Na osadu jsme začali jezdit v 57. roce k Žežulkům (naše dnešní chata), kterým táta pomáhal s opravami - to mi bylo 10 let.

           Na místě Martinovy chaty stával  myslím jen stan - patřil zřejmě už Cihelkovým! ;-)  Když tam v 58-59. roce začali stavět, přiložili jsme ruku k dílu i my...


 amarillo_history--104-.jpg         Táta se zabýval zedničinou, truhlář Lopatka pak dělal tu základní stavbu - nosníky, rámy a tak.. Prknama si to pak pobíjel Cihelka sám. Jeho táta (byl to karlíňák) měl dílnu někde na Rohanském ostrově a když jí pak musel zlikvidovat, použil materiál na stavbu téhle chaty.

           Tenkrát ČSD (Československé státní dráhy) neměly problém připojit za osobák plošinu - u osadního plácku ji vyhákli, postavili jednoho chlapa s praporkem ke Komínu (dnes Pikovická jehla), druhýho na stanici a když ji Cihelka s kamarády vyložili, nabral plošinu vlak jedoucí z druhé strany a odtáhl ji do Davle.

 amarillo_history--134-.jpg            Tam měli lufťáci veliký povyražení, protože vlak plnej cestujících musel "šíbovat" po stanici, aby jí mohl odstavit na vedlejší kolej! :-D
                     To samý měl vlastně i Martin, když potřeboval cement na opravu podezdívky. Nechal si ho přivést z "T" - mají tam stavebniny hned u nádraží. Drezínáři (tenkrát tudy jezdili docela často) mu to přivezli na paletách a sundali mechanickou rukou. A pak se ty poctivý padesátikilový pytle musely vytahat nahoru!

amarillo_history--110-.jpgamarillo_history--111-.jpg


                                           

                                                          *     *     *

          Ale zpátky k Cihelkovým! (hrávali jsme u nich karty, každý měl na svém místě šuplík s deseťáky - fotky výše:-D)   Jezdívali sem celá rodina, až Alena, jejich dcera vzala kramle do Rakouska. Brala to přes Vídeň, kam jeli na mistrovství světa v krasobruslení. 

  amarillo_history--126-.jpg         Její partner Pepík byl šikovnej řemeslník, dělal dlouhý léta v jedný firmě mechanika motorových pil.

       Toužil ale po Kanadě - táhlo ho to do divočiny a na sever. Zažádali o vystěhovaleckej pas a když je tam po několika letech pustili, usadili se v kdesi v Inuviku.


           Když umřela jeho žena Růženka, jezdil sem Cihelka (na fotce vlevo nahoře) pár let ještě sám. Ale šerifa už nedělal a tak po čase bezvládí převzal hvězdu Mirek Doležal. Nakonec chajdu prodal Míšovi a Vendule Salačovým...a ta po pár letech změnila majitele znova - Láďa Bergrů byl posledním před Dočkalovými.

                                                          *     *     *
          Martin se pak na opravách pěkně nadřel, (shnilá podlaha, shnilý trámy) ale nebudu tahat dříví do lesa -  jeho vyprávění si přečtěte nad tím mým..! :-D

                                                   *     *     * 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hadí příběh 2.

(ŠRF Jára, 9. 3. 2018 17:46)

Osadníci, moje šedá kůra mozková vydala ještě jeden zážitek k tématu...vypravil jsem se po kolejích do Pikovic na pivo. Bylo vedro až k zalknutí, vzduch na trati se vlnil jak v afický savaně a voněl karbolkou...to hnízdo šukajících užovek jsem, na rozdíl od přechozího příběhu, viděl už z dálky. Byl to takovej pohled, že jsem se od něj nemohl odtrhnout - až jsem to tý "hadici" záviděl! :-D Mít foťák (tenkrát ho měl málokdo), byl by to záběr na obálku National Geographic! Po necelé půlhodince ale žízeň (na pivo) zvítězila a já nechal hady jejich orgiím! ;-p))))

Hadí příběh 1.

(ŠRF Jára, 9. 3. 2018 17:44)

Tak si tak pročítám Dočkalovic vyprávění, zase se mi vynořila vzpomínka na stavbu jejich chaty. Vzadu stával jen malej suchej hajzl. Se stavbou nás Žezulkům pomáhalo tak osm...kampak chodit kadit? A tak tam, kde měli sousedi kompost a teď houpačku stál starý dřez na nádobí a jednoduché sedátko z hranolů, na kterém se trůnilo! :-D
Úžasné bylo, když projížděl vlak. Stráň k náspu nebyla ještě zarostlá, všude bylo vidět! Vždycky když jela pára dolů, mávali jsme a juchali, div jsme z toho prkýnka neslítli! :-))))
Jednou z jara, bylo už krásně teplo, si tak trůním a vychutnávám si výhled do krajiny, když se za mými zády najednou ozvalo podezřelé šumění! Otočím se, až dno dřezu zaskřípalo o břidlici a vyděšeně zírám jak se na mne ze stráně valí smotek hadů! :-o Málem jsem se podělal hrůzou - ještě, že jsem "na tom" zrovna seděl! ;-p))) Naštěstí to bylo jen hnízdo užovek a tak jsem v poklidu dokončil svoje dílo! :-D